Zymenský Klášter: Dějiny Od Knížete Volodymyra, Jeskyně, Zázračná Ikona A Průvodce Pro Poutníky

Klášter Zesnutí Panny Marie v Zymném na Volyni je jedním z nejstarších klášterů Ukrajiny, vrstevníkem kyjevského Desátkového chrámu. Uchovává se zde zázračná zymenská ikona Matky Boží, kterou podle tradice byla byzantská princezna Anna požehnána ke sňatku s knížetem Volodymyrem. Klášter je zároveň památkou obranné architektury: hradby s věžemi mu dodávají podobu hradu. [1][2][3]

Klášter ve zkratce

Úplný název: Svatohorský ženský klášter Zesnutí Panny Marie v Zymném.
Poloha: obec Zymne, okres Volodymyr, Volyňská oblast, na břehu řeky Luhy.
Založení: podle tradice roku 1001 knížetem Volodymyrem Velikým.
První písemná zmínka: Život svatého Theodosia Pečerského (konec 11. století).
Hlavní relikvie: zázračná zymenská ikona Matky Boží.
Zvláštnost: jeskynní komplex s podzemním chrámem svatého Varlaama.
Status: architektonická památka celostátního významu; činný ženský klášter.

Dějiny zymenského kláštera

Kníže Volodymyr a zimní sídlo

Podle volyňské tradice přijel roku 1001 kyjevský kníže Volodymyr Veliký na vysoký kopec nad řekou Luhou, pokřtil zdejší pohany a nechal zde postavit dva chrámy a zimní knížecí sídlo. Právě od něj pochází název místa — Zymne, od ukrajinského slova pro zimu: kníže tu rád trávil chladné období. Kopec dostal jméno Svatá hora, odkud pochází druhá část názvu kláštera. [1][3][4]

Wikipedie nabízí opatrnější verzi: velkokníže mohl klášter založit v letech 992–993, když zřizoval volodymyrskou eparchii ve městě pojmenovaném po sobě. Přesné datum prameny neuvádějí. [6]

Jeskyně a první asketové

Klášter nezačal hradbami, nýbrž jeskyněmi vytesanými v kopci — byly to první mnišské cely. Zymenské jeskyně jsou strukturou blízké kyjevským; dochovaly se v nich starobylé nápisy a raná pohřbívání, což svědčí o předmongolském stáří kláštera. [3][7][10]

První písemná zmínka o svatohorském klášteře je obsažena v Životě svatého Theodosia Pečerského, který sepsal letopisec Nestor na konci 11. století. Uvádí se tam, že roku 1073 zde zemřel svatý Varlaam, první igumen Kyjevskopečerské lávry, když se vracel z Konstantinopole. Jeho památku uchovává podzemní chrám svatého Varlaama. [2][3]

V zymenských jeskyních žili i další asketové, později svatořečení: Štěpán a Amfilochij Volodymyrsko-volyňští a svatý Nifont, pozdější novgorodský biskup. V letech 1090–1094 bylo Zymne sídlem volodymyrského biskupa Štěpána. [2][3]

Klášter-pevnost knížat Čartoryjských

V polovině 15. století nahradil kníže Fedir Čartoryjský jeskynní a dřevěný klášter zděnou klášterní pevností, neboť tatarské nájezdy byly časté. Za lucké vlády knížete Fedira Čartoryjského vyrostl roku 1495 na vrcholu Svaté hory zděný chrám Zesnutí se čtyřmi nárožními a jednou ústřední věží, jenž měl podobu monumentálního kamenného hradu. [2][6][7]

Součástí komplexu se staly rovněž chrám Nejsvětější Trojice (1465–1475), obranné hradby s věžemi (15.–16. století) a refektář (15.–16. století). Trojiční chrám stál mimo hradby; má se za to, že klášterní život začal právě z jeskyní a z tohoto chrámu. Podle výzkumů historika umění Hryhorije Lohvyna byl chrám Zesnutí původně bez kupole a na nárožích měl čtyři obranné věže: spodní patro čtvercové, horní osmiboké, zakončené nízkými stanovými střechami. [2]

Uniatské období a starosta Čacký

Roku 1724 se klášter stal uniatským a obec připadla volyňskému starostovi Mychajlu Čackému. Chrám Zesnutí byl přestavěn po katolickém způsobu: dvě východní obranné věže byly strženy, dvě západní ponechány, a chrám tak získal podobu kostela latinského ritu. [2][9]

K tomuto období se váže známá legenda: Čacký prý strhl ze zymenské ikony drahocenný oklad a s posměchem zvolal: „Tak co, nedokázala jsi zachránit svůj pravoslavný klášter?“ — a v tu chvíli oslepl. Vyprávění je zaznamenáno v místní tradici a nemá doložení v pramenech. [10]

20. století: zrušení a obnova

Za první světové války se Zymne ocitlo ve frontovém pásmu a roku 1914 byl klášter uzavřen. Igumenka Marie s mniškou Iulanií vzaly zázračnou ikonu a odjely do Žytomyru. [9]

Z té doby pochází nejznámější vyprávění o ochraně ikony: tři dělostřelecké granáty zasáhly chrám současně, ale žádný nevybuchl — uvázly ve zdi, aniž poškodily majetek či zranily lidi. [4][6]

Po druhé světové válce, roku 1949, byl klášter uzavřen definitivně; zázračný obraz zachránily mnišky, které odjely do kláštera v Korci. K roku 1991 ležel klášter v troskách: chrám Zesnutí byl bez střechy a jeho zdi byly zpola zbořené. Mnišky klášter postupně obnovily a 24. září 1995 se ikona vrátila do chrámu. Později sem byly přeneseny ostatky prvomučedníka Štěpána a Arsenije Pečerského. [7]

Zymenská ikona Matky Boží

Hlavní relikvie kláštera patří k nejstarším a nejuctívanějším mariánským ikonám na Ukrajině. Jde o dílo řecké pozdně byzantské malby, provedené na cypřišové desce pokryté zlatým podkladem. Matka Boží je zobrazena v tmavě višňovém rouchu s malým Ježíšem na levé ruce. Rozměry jsou nevelké — 36,5 × 29,8 × 2,5 cm. [5][7]

Tradice o původu

Podle letopisného vyprávění kníže Volodymyr roku 987 při dobývání Korsuně oslepl. O rok později mu byzantská kněžna Anna přivezla ikonu Matky Boží, kterou konstantinopolský patriarcha Mikuláš II. Chrysoberges požehnal jejich sňatek. Při křtu v chersonéské křtitelnici Volodymyr podle tradice spatřil z obrazu neobyčejné světlo — a prohlédl. Roku 1006, v den vysvěcení nově postaveného chrámu, daroval kníže rodinnou relikvii zymenskému klášteru. [5][6]

Roku 1757 byla ikona zasazena do zlatostříbrného okladu vykládaného perlami a drahými kameny — daru vděčných poutníků. První písemné zmínky o relikvii pocházejí ze 17. století. Svátek ikony připadá na 24. září. [5][7]

Architektura a jeskyně

Komplex tvoří čtyřúhelník s věžemi v rozích; v jižní hradbě jsou další dvě obranné věže — jedna čtvercová, druhá kulatá. Zdálky klášter připomíná nedobytný hrad. V areálu je pět chrámů, z toho jeden podzemní. [7][8]

Pod hlavním chrámem se dochovaly starobylé jeskyně kyjevského typu. Podle tradice byl podzemní labyrint kdysi tak rozsáhlý, že jím „mohl projet jezdec na koni“; některé chodby vedly k Trojičnímu chrámu, jiné do lesa. Dnes je obnoven jen malý úsek. Nalezené kosti prvních mnichů jsou uloženy v otevřených výklencích ve stěnách podzemí. [9]

Zvláštní zmínku si zaslouží chrám svatého Varlaama v jeskyních: za druhé světové války jej mnišky zazdily ze strachu, aby nepřátelská vojska nevyužila podzemí jako úkryt. [8]

Praktické informace pro poutníky

Jak se dostat: Zymne je předměstí města Volodymyr na Volyni, asi 5 km od centra. Z Volodymyru jezdí pravidelné autobusy; Luck je vzdálen asi 80 km.
Přístup: volný, podle rozvrhu bohoslužeb. Jde o činný ženský klášter, zachovávejte proto ticho.
Oděv: ženy — sukně pod kolena a šátek, muži — dlouhé kalhoty.
Jeskyně: navštěvují se s doprovodem, po domluvě s klášterem.
Hlavní svátky: Zesnutí Panny Marie; svátek zymenské ikony 24. září.
V okolí: zymenské hradiště, sídliště opevněné valy a příkopy, které existovalo asi před 1 500 lety.
Válečný stav: před cestou si ověřte aktuální bezpečnostní situaci.

Časté dotazy

Kdy byl zymenský klášter založen?

Podle tradice roku 1001 knížetem Volodymyrem Velikým; jiná verze uvádí léta 992–993. První písemná zmínka je Život svatého Theodosia Pečerského z konce 11. století. [3][6]

Proč se klášter nazývá svatohorský?

Podle polohy na kopci odedávna zvaném Svatá hora, pod nímž se nacházely jeskyně — první cely mnichů. [3]

Čím je zymenská ikona proslulá?

Podle tradice jde o rodinný obraz knížete Volodymyra, přivezený z Konstantinopole kněžnou Annou. Je uctívána jako léčitelka, zejména při onemocněních zraku a při rakovině; věřící se před ní modlí také za děti. [5][7]

Kteří svatí jsou spjati se Zymným?

Svatý Varlaam, první igumen Kyjevskopečerské lávry, který zde zemřel roku 1073; svatí Štěpán a Amfilochij Volodymyrsko-volyňští; a svatý Nifont. [2][3]

Lze si prohlédnout jeskyně?

Ano, dochovaný úsek s podzemním chrámem svatého Varlaama se poutníkům ukazuje; je třeba se domluvit předem. [9]

Je to mužský, nebo ženský klášter?

Byl založen jako mužský, dnes funguje jako ženský. [3][7]

Závěr

Zymne je vzácný případ kláštera staršího než většina ukrajinských a přitom širší veřejnosti téměř neznámého. Setkávají se tu tři vrstvy dějin: jeskyně předmongolské doby, hradní zdi knížat Čartoryjských a společenství mnišek, které pozvedlo ruinu devadesátých let. A byzantská ikona na cypřišové desce zůstává tím, kvůli čemu sem přijíždějí poutníci z celé země. [3][6][7]