Svatoznámačenský ženský klášter v obci Verbivske byl jedním z nejbohatších a nejmocnějších komunit 19. století na jihu Ukrajiny. Založen šlechtičnou Katerynou Vasylenkovou na počátku osmdesátých let 19. století, tento klášter se za tři desetiletí proměnil ve velké hospodářství s vlastní cihelnou, svíčkárnou, větrným mlýnem, pekárnou, vysoce profesionálními ikonopiseckými dílnami a duchovní školou — a potom jej sovětská moc zničila do roku 1927, obnovení přišlo až v devadesátých letech. [1][2][3]
Stručně o klášteře
- Plný název: Svatoznámačenský (znamení Boží Matky) ženský klášter UPC. [1]
- Adresa: obec Verbivske, Dněpropetrovská oblast (ulice Medična, 7). [2]
- Založení: počátek osmdesátých let (stavba „Známačenské pustely“ od 1901), status obecného kláštera — 1906. [1][3]
- Zakladatelka: šlechtična Kateryna Pavlivna Vasylenková, v mnišství igumenie Jelizavěta. [3]
- Hospodářské podniky: cihelna a svíčkárna, větrný mlýn, pekárna, olejnice, ikonopisecké dílny, škola pro dívčí sirotky. [2][4]
- Uzavření: 1927; katedrála vyhozena do povětří 1945. [2][3]
- Obnovení: 1995/1997; igumenie Heorhija (Jemeljanovová). [2][3]
Historie kláštera
Šlechetná zakladatelka (osmdesátá léta)
V prvních letech osmdesátých let se soukromá šlechtična Kateryna Pavlivna Vasylenková, dědička statků kateřynoslavského kraje, obrátila na kateřynoslavské konzistoři s žádostí povolit založit u chutora Rozhúlnyj alexandrovského okresu ženskou obec pod názvem „Známačenská pustela“ (Poustevna Znamení). Kateryna na to věnovala přibližně 500 desetin půdy. [3]
Počáteční fáze byla obtížná: objevilo se mnoho formalit a soudních řízení spojených s pozemkovými otázkami, ale Kateryna nepřestala snít o klášteře zasvěceném znamení Boží Matky. [5]
Stavba „Známačenské pustely“ (1901–1907)
Aktivní stavba se rozběhla od roku 1901: budovy se stavěly z materiálů cihelny založené na klášterní půdě. Do roku 1903 už na „Známačenské pustele“ žilo přes 200 jeptišek, fungoval útulek pro dívčí sirotky s farní školou a dílny — od krejčoviny po ikonopisecké a malířské. [2][3]
V roce 1904 Kateryna Vasylenková, vdova, přijala postřih se jménem Jelizavěta; bylo jí to předpovězeno blázínem v Kristu v Jeruzalémě, s nímž se radila ještě před zahájením stavby. V roce 1906 udělil Nejsvětější synod zařízení status „Známačenského obecného ženského kláštera“ a v roce 1907 byla Jelizavěta povýšena do hodnosti igumenie. [3]
Nejbohatší klášter Jihu
Na počátku 20. století proslával Známačenský klášter jako nejbohatší a nejvýznamnější obec jižní Ukrajiny: [4]
- cihelna vyrábějící až 200 000 cihel za sezónu, což změnilo i tvář regionu; [2]
- svíčkárna zásobující obce Charkovska, Kateřynoslavska, Tavrie a dalších území; [3]
- větrný mlýn (počítán mezi nejlepší v okrese), pekárna, olejnice, tři rybníky a velká zahrada; [2]
- dílny: od malířské a ikonopisecké po kovárny, truhlářnu a vodárnu — klášter zabezpečoval nejen sebe, ale i okolní vesnice; [3]
- vzdělání: škola pro dívčí sirotky registrovaná přímo v klášteře. [2]
Na počátku druhého desetiletí 20. století čítal klášter stovky jeptišek a jeho pozemkový majetek dosahoval 500 desetin. Byla to jakási „klášterní autonomie“ s vlastní správou, duchovním životem a mecenášstvím. [5]
Sovětské zničení (1927–50. léta)
V roce 1927 byl klášter zavřen sovětskými orgány. Teplý Známačenský kostel byl přeměněn na sklad a později na tělocvičnu; ostatní budovy byly rozebrány na výstavbu sídel. V prosinci 1945 byla centrální katedrála vyhozena do povětří. [2][3] Místo bylo zničeno do základu; pouze v odlehlých koutech polí zůstaly stopy bývalé přítomnosti. [3]
Obnovení v devadesátých letech
V roce 1997 (podle jiných zpráv 1995) přijela do Verbivskeho skupina sester pod vedením igumenie Heorhiyi (Jemeljanovové) z rivněnské eparchie (z Dermani), aby klášter obnovila. Zpočátku bydlely v jednotlivých soukromých domech, potom se obnovila kamenná budova. [2][3]
V roce 2005 na Velikonoce vysvětil přeoslavený biskup Irinej obnovený dolní Známačenský chrám, přičemž se zúčastnili laici, kteří si pamatovali otce Demiana z čtyřicátých let. Klášter se opět oživil — obnoveny byly chrámy, cely a hospodářský areál (vlastní pekárna peče chléb pro sestry). [3]
Současný život
Dnes je Svatoznámačenský ženský klášter jedním z nejaktivnějších komunit dneprovské eparchie. Sestry se věnují tradičnímu hospodaření, ikonopisu a modlitbě. Základem života, jako před 150 lety, je obraz Znamení Boží Matky, zasvěcení kláštera. [1][2]
Praktické informace
- Adresa: obec Verbivske, vasylkivský (dnes podle současné administrativní reformy jiný) okres, Dněpropetrovská oblast, ulice Medična, 7. [2]
- Jak se dostat: z Dněpru — směrem na Vasylkivku, pak místní dopravou nebo autem do Verbivskeho. [2]
- Na místě: obnovený chrám, cely, klášterní pekárna, léčivé ticho stepi u řeky. [3]
- Bohoslužby: plný denní cyklus ženského kláštera. [1]
- Představená: igumenie Heorhija (Jemeljanovová). [3]
Časté dotazy
Kdo založil klášter?
Šlechtična Kateryna Pavlivna Vasylenková, v mnišství igumenie Jelizavěta; žádost konzistoři podala na počátku osmdesátých let. [3]
Co vyráběla cihelna?
Až 200 000 cihel za sezónu — to dalo klášteru status nejbohatšího v regionu. [2]
Kdy byl klášter uzavřen?
Oficiálně v roce 1927; katedrála vyhozena do povětří v prosinci 1945; obnovení od let 1995/1997. [2][3]
Proč se klášter jmenuje „Známačenský“?
Na počest ikony Znamení Boží Matky, zasvěcení kláštera. [1]
Funguje dnes škola pro sirotky?
Ne, škola 20. století byla zavřena již v roce 1927; současný klášter se soustřeďuje na modlitbu a tradiční hospodaření. [2]
Závěr
Svatoznámačenský klášter ve Verbivskem je příběhem o tom, že skutečný dar může přežít i výbuch a pustošení. Kateryna Vasylenková postavila na 500 desetinách nejbohatší obec regionu, kde jí starý blázín v Kristu předpověděl igumenskou hodnost; sovětská moc vše srovnala se zemí, ale v roce 1997 se igumenie Heorhija se sestrami vrátila obnovit ducha míst, kde ikona Znamení živila víru. Chléb se opět peče v pekárně, kterou kdysi rozebrali na kámen. [1][3]