Krechovský Klášter: Jeskyně Zakladatelů, Obležení Roku 1672, Zázračné Ikony A Průvodce Pro Poutníky

Krechovský klášter svatého Mikuláše ve Lvovské oblasti je jedním z nejznámějších baziliánských klášterů na Ukrajině. Založili jej dva mniši, kteří přišli z Kyjevskopečerské lávry a usadili se v jeskyni vytesané do skály. O půl století později se z kláštera stala pevnost, kterou roku 1672 bránil mladý Ivan Mazepa. [1][3][9]

Klášter ve zkratce

Úplný název: Krechovský klášter svatého Mikuláše Řádu svatého Basila Velikého.
Poloha: obec Krechiv, okres Žovkva, Lvovská oblast; asi 12 km od Žovkvy a 40 km od Lvova.
Zakladatelé: mniši Joil (zemřel 1638) a Silvestr.
Založení: přelom 16. a 17. století; uváděná data jsou 90. léta 16. století, 1612, 1613 nebo 1618.
Jurisdikce: UŘKC, Řád svatého Basila Velikého (baziliáni).
Relikvie: zázračná verchratská ikona Matky Boží a ikona svatého Mikuláše z Myry.
Zvláštnost: skalní jeskyně u „Tymošova kamene“ — původní obydlí zakladatelů.

Dějiny krechovského kláštera

Joil a Silvestr: život v jeskyni

Dějiny kláštera začínají dvěma kněžími-mnichy, Joilem a Silvestrem, které tradice považuje za příchozí z Kyjevskopečerské lávry. Přišli na horu Pobijnou a usadili se v jeskyni, kterou si sami vytesali do skály. O volbě místa nerozhodla skála sama, nýbrž jeskyně v ní. Skále se odedávna říká „Tymošův kámen“; jeskyně, v níž zakladatelé žili, se nachází napravo od ní. [1][3][5]

Přesné datum založení není známo. Prameny uvádějí různá vodítka: kolem roku 1590, 1612, 1613 nebo 1618. Wikipedie zaznamenává rok 1612 jako smluvené datum založení. [4][6][9]

Cenné svědectví poskytuje Joilova duchovní závěť z roku 1637. Dovídáme se z ní, že se stal mnichem, když přijal andělské roucho z rukou Joasafa, arcibiskupa monemvasijského v Řecku. Joil zmiňuje také biskupa Jeremiáše Tysarovského (1608–1641), s jehož požehnáním vystavěl chrám svatých apoštolů Petra a Pavla. Počátky mnišského života v Krechivu je tedy třeba hledat v prvních letech 17. století. [1]

V předtuše svého odchodu ze světa se Joil a Silvestr postarali o sepsání duchovní závěti pro řeholní obec v pátek po Velikonocích roku 1637. [1]

Půda od Żółkiewského a přenesení kláštera

Aby nebyli břemenem místním obyvatelům, kteří je podporovali ze svého, obrátili se Joil a Silvestr na Stanisława Żółkiewského, belzského starostu a pozdějšího korunního hetmana Rzeczpospolité, s žádostí o pozemek pro klášter. Żółkiewski daroval mnichům parcelu pod horou Pobijnou a klášter byl přenesen o něco níže od původního místa na skále. [1][2][5]

Důvodem přenesení byl rostoucí počet mnichů a potřeba obrany. Dochovala se legenda o slepém starci Herasymovi — „Bohem vnuknutém starci, slepém očima, ale osvíceném světlem nebeským“ — jenž ukázal Joilovi místo, kde má být vystavěna velká tvrz na ochranu lidí před nepřátelskými útoky. [3][4][10]

V polovině 17. století, kdy počet mnichů vzrostl, byly v areálu postaveny dřevěné chrámy: svatého Mikuláše, Nejsvětější Trojice a Proměnění Páně, jakož i kaple Přesvaté Bohorodice a cely. [5]

Klášter-pevnost a obležení roku 1672

Stavební práce, jež daly vzniknout dnešní podobě klášterních budov, začaly roku 1658. Na žádost mnichů jim král Michał Korybut Wiśniowiecki vydal 15. října 1669 listinu s pověřením vystavět klášter a chrám ze zdiva k obraně proti nepříteli; povolení ke stavbě zděného chrámu získali mniši už roku 1667, ale chyběly prostředky a záměr se podařilo uskutečnit až o desetiletí později. [1]

Od 60. let 17. století byl klášter s podporou krále obehnán mohutnými pevnostními hradbami se čtyřmi vysokými věžemi; kolem zdí byl vykopán hluboký příkop a zřízen zvedací most. Klášter se stal jednou z nejlepších fortifikačních staveb tehdejší Ukrajiny. Za jeho hradbami se nejednou zachránilo mnoho lidí, zejména při tatarských nájezdech. [5][9]

Nejznámější epizodou je obležení roku 1672, kdy Turci klášter oblehli, ale tvrz dobýt nedokázali. Krechiv pomáhali bránit kozáci, mezi nimi mladý Ivan Mazepa, budoucí hetman. [8][9]

Kulturní středisko

V Krechivu působil proslulý rytec Nykodym Zubryckyj (1688–1724), autor asi 400 rytin. Chrám Proměnění Páně vymaloval malíř Vasyl, jehož ikona Matky Boží z dolní řady ikonostasu byla zvlášť proslulá, ale nedochovala se; později jej pozval na svůj dvůr král Jan III. Sobieski. [1][9]

Výstavba v 18.–20. století

1755 — první křídlo cel přiléhající k presbytáři Mikulášského chrámu.
1775–1780 — druhé bratrské křídlo.
1898–1902 — třetí křídlo podle projektu architekta T. Vyšněvského, podél jihozápadní hradby. [5]

Za sovětské moci byl klášter, stejně jako celá UŘKC, zlikvidován a jeho svatyně odvezeny. Zázračné ikony verchratské Matky Boží a svatého Mikuláše byly předány lvovským chrámům a do kláštera se vrátily až roku 1990. [5]

Zázračné ikony

Krechiv byl proslulý čtyřmi zázračnými obrazy — třemi ikonami Matky Boží a jednou ikonou svatého Mikuláše. [9]

Ikona svatého Mikuláše z Myry — podle baziliánského badatele o. Mychajla Vavryka se v klášteře uchovává od dob zakladatele Joila, který ji podle tradice přinesl z Bílé Rusi. [1][5]
Verchratská („plačící“) ikona Přesvaté Bohorodice — přenesena do Krechiva roku 1808 po zrušení verchratského baziliánského kláštera. Je považována za hlavní relikvii kláštera; putovali k ní poutníci z Volyně, Podněpří, Bukoviny i z daleké Řecka. [5]
Krechovská ikona Matky Boží — malý obraz Přečisté Panny Marie, který roku 1660 darovala rodina Krasovských, lvovských měšťanů, z vděčnosti za zázrak: jejich dcera při modlitbě před ním prohlédla. Ikona beze stopy zmizela. [1][5]

Architektura a okolí

Areál se utvářel v 17.–20. století: zděné obranné hradby s věžemi, tři křídla cel a chrámy svatého Mikuláše a Proměnění Páně. Komplex je zapsán jako architektonická památka. [5]

Zvláštní součástí návštěvy je skalní klášter: jeskyně ve skalách kousek nad lesním pramenem, mezi nimi Tymošův kámen s jeskyní zakladatelů. Toto místo ukazuje, z čeho klášter vzešel: nikoli z hradeb, nýbrž ze dvou lidí, kteří „zřeknuvše se světa, v postu a andělské čistotě konali neustálou modlitbu“. [1][6]

Praktické informace pro poutníky

Jak se dostat: Krechiv leží asi 12 km od Žovkvy a 40 km od Lvova. Nejpohodlnější je automobil; ze Lvova jezdí autobusy do Žovkvy.
Přístup: volný, podle rozvrhu bohoslužeb. Klášter je činný a baziliánský.
Ubytování: při klášteře funguje hostinský dům pro poutníky; rezervujte předem.
Skalní komplex: k jeskyním a Tymošovu kameni vede lesní stezka — je třeba pevná obuv.
Oděv: zdrženlivý; v řeckokatolických klášterech jsou požadavky mírnější než v pravoslavných.
Hlavní svátek: svátek svatého Mikuláše.
Válečný stav: před cestou si ověřte aktuální situaci.

Časté dotazy

Kdy byl krechovský klášter založen?

Přesné datum neexistuje. Prameny uvádějí 90. léta 16. století, 1612, 1613 nebo 1618. Joilova závěť z roku 1637 naznačuje, že mnišský život zde začal v prvních letech 17. století. [1][6][9]

Kdo klášter založil?

Mniši Joil (zemřel 1638) a Silvestr, které tradice považuje za příchozí z Kyjevskopečerské lávry. Usadili se v jeskyni vytesané do skály na hoře Pobijné. [3][9]

Bránil Mazepa Krechiv doopravdy?

Ano; podle dochovaných svědectví byl klášter při tureckém obležení roku 1672 bráněn s pomocí kozáků, mezi nimiž byl budoucí hetman Ivan Mazepa. [8][9]

Jaké relikvie klášter uchovává?

Zázračnou verchratskou ikonu Matky Boží (přenesenou roku 1808) a ikonu svatého Mikuláše z Myry. Obě se do kláštera vrátily roku 1990. Krechovská ikona Matky Boží, darovaná rodinou Krasovských roku 1660, zmizela. [5][7]

Co je Tymošův kámen?

Skála s jeskyněmi nedaleko kláštera, kde se usadili zakladatelé Joil a Silvestr. Je to původní místo kláštera, k němuž vede lesní stezka. [1]

Kdo jsou baziliáni?

Řád svatého Basila Velikého, hlavní řeholní řád UŘKC, který se po dobromylské reformě roku 1882 stal vedoucí mnišskou silou v Haliči.

Závěr

Krechiv ukazuje úplný životní cyklus ukrajinského kláštera: jeskyně dvou asketů — výstavba z prostředků magnáta — pevnost bráněná kozáky — kulturní středisko s rytci a malíři — sovětská likvidace — a návrat svatyní roku 1990. Dnes je to činný baziliánský klášter, kam se jezdí jak na pouť, tak kvůli skalním jeskyním v lese. [1][5][9]